Skip Navigation
 

amulet

Obvyklá definice nerozlišující amulet a talisman je, že jde o předmět přírodní nebo vyrobený mystického charakteru nadaný zvláštní mocí chránit nebo přinášet štěstí. Přesnější je však jejich rozlišení. Amulet má funkci ochrannou, chrání před zlem, zlými duchy a vůbec před vším negativním. Talisman přináší nějaké pozitivum – štěstí, zdraví, lásku, moc, bohatství atd.

Nový Zéland je asi jediná vyspělá země západního typu, kde tradice výroby a nošení amuletu na krku ženami i muži je stále velmi živá. Přívěšek z kosti nebo jadeitu se stal i jakýmsi poznávacím znamením Novozélanďanů, zejména těch, kteří žijí v cizině. Národy Pacifiku neznaly písmo, a tak řezby z dřeva, kostí a kamene měly hlubší význam než jinde. Řezbáři vytvářeli hmatatelnou podobu symbolických hodnot z trvanlivých materiálů. Řezbářství u Maorů byla esoterická záležitost, činnost vyhrazená jen hrstce zasvěcených osob, přístupná jen vyvoleným a urozeným. Znalosti se předávaly z generace na generaci v dílnách. Učeň musel mít talent, urozený původ a poslušnost vůči mistrovi.. Mistroství dosáhlo maorijské umění přávě v osobních ozdobách typu amuletu. Zdůrazňovaly nejen osobnost, ale měly i silnou ochrannou magickou funkci. U Maorů a vůbec v celé oblasti Pacifiku většina věcí měla duši a duchovní život. Tato duchovní podstata (božská síla, energie, můžeme si ji představit i jako elektrickou energii) se nazývá mana. Mana je to, co odlišuje obyčejnou ozdobu od amuletu. Získává ji od osoby nadané touto silou, tedy duchovně silné osobnosti, která umí pracovat s energiemi. Může to být tvůrce amuletu nebo jeho nositel, či nositelé. V rodině se pak předává z generace na generaci jako posvátný poklad, který v sobě nese historii rodiny nebo kmene, ducha náčelníků a bojovníků. Nevhodným zacházením mana může být ztracena nebo odňata. Ochrana many je nazývaná tapu. Amulet je tedy předmět nošený na těle, na krku nebo jinde, třeba i v kapse. Není tedy určen někam do vitríny na dívání. Je to předmět, které člověk musí vzít do ruky, sevřít v dlani a ucítit tak jejich sílu, pohladit je, pomazlit se s nimi. Řezbář Doug Marsden říká:“ Nosit amulet z kosti je oslavou samotné podstaty našeho bytí. Dokládá naše propojení s matkou přírodou. Současní řezbáři používají kosti z krav, ovcí, vysoké zvěře nebo velryb k tvorbě malých skulptur, které se vejdou do ruky. Tyto amulety odrážejí život potvrzující symboly.“

Amulet ve starých civilizacích S amulety se setkáme od pravěku ve všech obdobích a civilizacích – v Orientu, staré Číně, v Egyptu, předkolumbovské Americe, mezi Indiány i Eskymáky. Nejčastějšími materiály pro jejich výrobu byly drahé kameny (oblíbený byl např. jadeit), kovy (stříbro, zlato, bronz), měkčí materiály jako dřevo, kost, zuby, paroží, ale i byliny, kořeny a další. Amulety souvisí s řadou náboženství, názory na ně se však různí. Křížek nošený na krku je asi celosvětově nejrozšířenější amulet, i když katolická církev tento název nepoužívá. Ta naopak amulet zakazuje a spojuje ho s pohanstvím a čarodejnictvím. Nepřímo amulety odsuzuje i Bible, když se zmiňuje, že ze zlatých prstýnků a náušnic Izraelitů bylo odlito Zlaté tele. Slovo amulet neznala hebrejština ani starořečtina. Objevuje se až v latině jako amuletum. Židé a hlavně kabalisté amulety používali. Věřili, že písmena a svatá slova v hebrejštině z Bible a biblické symboly jsou tím, co dává amuletu duchovní sílu, která se přenáší na nositele. Amulety používali pro spojení s boží energií, meditaci a modlitbu. Jako symboly nejčastěji používali Davidovu hvězdu a ruku (hamsa amulet). V Evropě mezi židy dnes již nejsou tak populární, ale jinak je tomuv Izraeli, Africe a na Středním východě. Velké pozornosti se těšil amulet ve starém Egyptě. Amulety doprovázely mrtvé na jejich další cestě. Dodnes jsou populární například scarabeus (symbol nového života a zmrtvýchvstání, talisman pro štěstí, zdraví a dlouhý život) Horovo oko (ochranný amulet symbolizující sílu a vidění) a nilský kříž – Ankh (symbol života). S taoismem je spojený velmi známý amulet zobrazující mužský a ženský princip jing a jang. V antice amulety byly oblíbené spíše u nižších vrstev obyvatel, často to byly gemy s magickými nápisy nebo symboly. Antický pojem apotropaion – prostředek odvracející svou magickou silou zlé mocnosti, např. hlava Gorgony zaháněla zlé mocnosti a nepřátele – stál za vznikem definice termínu amulet v odborných textech jako předmět apotropaický.


Amulety u Keltů Keltové používali různé materiály, o kterých věřili, že dovedou odvrátit zlo, přinášet sílu, životní energii a plodnost. Věřili v účinnost již samotných neopracovaných nebo jen málo opracovaných materiálů jako jelení paroží (každý rok se obnovující paroží symbolizovalo nesmrtelnost), kančí a medvědí zuby (symboly síly), železo, sklo, jantar. Úpravou magického materiálu do symbolické podoby jako byly figurky lidí a zvířat, sekery, prstýnky, boty a další se působení amuletů dále zvyšovalo. Keltově věřili, že pomocí amuletů mohou ovlivňovat duchovní svět i svůj osud.


Amulety u Slovanů Archeologické nálezy potvrzují, že Slované používali amulety. Bohužel o duchovním světě Slovanů se jen velmi málo písemných památek a navíc jsou většinou z péra křesťanů píšících o slovanském pohanství z kritických pozic. Protoje je interpretace různých nalezených kultovních figurek zpodobňujících lidi, bohy a zvířata (nejčastěji koně, hady, ryby) velmi obtížná. Našly se například amulety falického tvaru potvrzující rozšířený kult plodnosti. Jsou to řezby z dřeva nebo kosti tvaru kolíku s lidskou hlavou nebo čtyřmi hlavami na vrcholu. Jejich funkcí bylo evidentně zajištění pohlavní síly a plodnosti. V čele slovanského panteonu stál nejpravděpodobněji Perun. Jako amulet sloužila například miniaturní Perunova sekera, oblíbená zbraň Slovanů. Zřejmě tak jako Thorovo kladivo u Germánů měla zajistit Perunovu ochranu a božskou sílu. Amuletům velmi podobné byly kaptorgy – drobné kovové schránky obsahující různé magické substance (kůži, kůstky, útržky látek), které Slované nosili na krku. Další formou amuletu byly závěsky – různé miniatury zavěšené na stužkách na kovovém závěsu. Jako ideogramy Slované používali celosvětově známé symboly jako kříž, kolo, kruh, pentagram, hexagram, rozeta, svastika a jejich nejrůznější kombinace. Slované nosili amulety nejen jako ochranu před zlem, nemocemi a démony, ale i k zajištění osobního blaha, zdraví a úspěchu. Na rozdíl od antiky věřili, že osud a nejrůznější síly působící v přírodě lze ovlivnit.

Amulet a šperk Původní funkce přívěsků nošených na krku nebo jinde byla magická. Nosily se proto, aby jejich majitelé měli úspěch při lovu, chránili se před zlými mocnostmi, získali sílu uloveného zvířete. I když nelze vyloučit, že některá pravěká parádnice nenosila náhrdelník z kosti nebo zubů pro ozdobu, funkce estetická byla až na druhém místě za funkcí magickou. Původně byly všechny lidské výtvory buď praktické nebo magické, popřípadě obojí. Pojem umění vzníkl až mnohem později. U dnešních šperků je tomu naopak. Šperky se nosí pro ozdobu, upoutání pozornosti nebo jako doplněk k oblečení. Na uměleckých školách se učí především technologie výroby. Duchovní aspekty bývají vedlejší. Naše silně materialistiká a ateistická společnost to jenom podporuje. Amulety jsou tu jen pro tu menšinu věřící v existenci vyšších sil.

Amulet v současnosti Mnozí považují amulety za něco patřící civilizacím na nižším stupni vývoje a příčící se pragmatickému a racionálnímu myšlení člověka současné západní společnosti. Z pohledu materialisty skutečně zhotovování a nošení amuletů patří mezi magické praktiky, někam na hranici aktivní a ochranné magie. Protože však všichni nejsou přesvědčenými materialisty, amulety přetrvávají dodnes po celém světě. Např. v internetových obchodech najdeme předmětů označovaných za amulety (často jde jen o masově vyráběnou bižuterii) tisíce. Otázkou zůstává, zda důvod nošení je rituální nebo estetický. Můj učitel řezby, významný současný novozélandský řezbář Owen Mapp říká:“ Od počátku historie si člověk zdobil tělo vzácnými věcmi. Kromě oblečení má potřebu ke svému tělu něco přidávat nebo zdůrazňovat některé jeho části, aby se ukázal, přilákal pozornost druhého pohlaví, zastrašil ostatní nebo se chránil před zlými duchy. Ostatní se pak snaží napodobovat nebo konkurovat. Amulety člověk nosil od počátku věků a nosí je dodnes, i když často původní význam byl zapomenut nebo změněn.“

FILOSOFIE AMULETU
Osobně mi je nejbližší v úvodu uvedená koncepce amuletu, kterou bych nazval pacifickou. Pohledy na amulet jsou však různé.
1. Můžeme ho považovat materializovanou myšlenku, která je takto připomínána nositeli a posiluje ho při dosahování jeho cílů a tužeb. Názory se různí v tom, zda síla amuletu přímo závisí nebo nezávisí na víře nositele.
2. Na amulet se můžeme dívat jako na nositele symbolů. Řezbaření pak můžeme považovat za vytváření hmatatelných věcí, ke kterým přiřazujeme význam, symbol. Symbol může být na amuletu vyryt nebo již samotný tvar má symbolický význam. Taková řezba může ovlivnit člověka, který se s ní dostane do kontaktu, zvláště když chápe její smysl. Když amulet bereme do ruky, dáváme si ho na tělo nebo se na něj díváme, jde o subtilní událost, která se u citlivých lidí může dotknout mysli, i když ne nutně vědomě. Symboly působí na naše podvědomí, pomáhají nám otevřít se vůči neviditelným silám a vibracím přítomným v kosmu. Sílu čerpají z kosmu (od Stvořitele) a od generací lidí, kteří si symboly po staletí předávali. Je úměrná schopnosti nositelů symbolům porozumět. S výnamem symbolů to není úplně jednoduché. S vývojem lidstva se mění jejich použití a výklad, různá společenství jim dávají růzlný význam.V současné společnosti najdeme mnoho symbolů, ale i různých koncepcí, životních postojů a náboženství vzájemně si i odporujících není lehké si vybrat. Rozhodnutí si musí udělat každý sám a vybrat si ty symboly, které dávají smysl jemu. Člověk musí být upřímný především sám k sobě.
3. Amulet může být nositelem energie. Energii získává od duchovně silné osobnosti, akumulací energie všech nositelů, která je pak k dispozici dalším majitelům. Amulety mohou přenášet energii z jedné osoby na druhou. Proto se při důležitých životních událostech jako je narození, svatba nebo úmrtí se v rodině darují nebo dědí rodinné šperky, v podstatě amulety. Amulet vyrobený a nošený s respektem a láskou, daný či přijatý s láskou, přijímá něco z ducha nositele nebo dárce. V tom smyslu se pak může stát duchovním pojítkem bez ohledu na vzdálenost a čas. Tvůrce amuletu může, ale i nemusí vkládat do něho své ego. Může ho jenom připravit, aby se stal tím, čím má být. Teprve majitel (nositel) mu dává význam a tím jej v určitém smyslu dokončuje. Nošením začne absorbovat, odrážet i vytvářet vlastní energii. Je lépe, když majitelem se stane obdarovaný nežli kupující. Darovaný amulet má větší sílu než koupený. Proto můj pohled na masově vyráběné amulety je skeptický. I když nabízející tvrdí, že jejich amulety zaručeně přinesou majiteli štěstí, lásku, peníze, úspěch, zdraví, moc atd. Nebo ubezpečují, že jejich amulety byly vyrobeny a nabity podle starověkého manuscriptu Clavicula Salomonis nejpovolanějšího odborníka na amulety, talismany a kouzla krále Šalamouna. ©Vladimír Čížek 2007